Jsem rád, že se nám po loňských špatných výkonech i výsledcích podařilo do letošní sezóny poskládat o poznání silnější tým. Kvalitní návrat do týmu předvedli Tomáš Procházka a Jakub Kyndl a vlastně i trenér Tomáš Babický, poprvé za nás chytal Filip Neusser a dále se nám úspěšně podařilo zapracovat dorostenecké naděje Honzu Urbance a Marka Svatoně.
I vinou absencí klíčových hráčů v některých zápasech jsme v průběhu základní části dlouho hledali ideální složení útočných a obraných formací a bohužel se nám tento oříšek nepodařilo vyřešit vlastně až do konce sezony. Hlavně tedy díky individuálním kvalitám jednotlivých hráčů se nám v základní části podařilo udržet dlouho nezaznamenaný čistý rejstřík a s plným počtem bodů a nejvyššími ambicemi jsme vstupovali do Final Four.
Menší sehranost se při Final Four projevila především určitou bezradností v útoku. Především naše semifinálové vítězství nad Hradcem v poměru 3:2 nebylo pro naše fanoušky pěknou podívanou a pokud snad při pohledu na naši hru trpěli, tak bych se jim rád omluvil.
Ve Slavii se nám už dlouho nepovedlo skutečně přesvědčivým finálovým výkonem navázat na výsledky a předvedenou hru v základní části. Ani venku, ani v hale. O to víc se mi vždy uleví, když si po těch utrápených výhrách pověsíme na krk zlaté medaile! Vždyť finále muži Slavie naposledy prohráli v roce 2008 v hale proti Bohemians (nutno ale dodat, že jsem od té doby také zažil tři hořké semifinálové prohry). Tak snad se nám tuto tradici podaří prolomit a v červnu při finále na novém umělém trávníku předvedeme pořádný válec! Za ty tvrdé tréninkové dávky, které momentálně polykáme, bychom si to konečně už zasloužili.
– David Vacek, kapitán družstva mužů