Jak jsme se již dříve zmiňovali, do české juniorky se od nás dostalo několik hráčů. A právě proto jsme se rozhodli, vám celý turnaj přiblížit očima Ondry Dubiny, který reprezentoval Českou republiku v dresu s číslem 18 na pozici předstopera.
Ruské námořní město nás přivítalo lehkým deštěm a zataženou oblohou. Po odbavení nám bylo řečeno, že z letiště pojedeme do “hotelu” necelých 20 minut, nicméně jsem jeli 2 hodiny …
Po příjezdu na hotel – no co si budeme nalhávat, na fotkách vypadal opravdu lépe – nám byly přiděleny pokoje. Někomu menší, někomu větší. Avšak nemile nás překvapil sprchový kout, jelikož na podlaze byly “houbičky”, že by se z nich houbová omáčka dala uvařit. K tomu na 4. patře netekla teplá voda, takže většina hráčů se chodila sprchovat do nižších pater k několika málo šťastlivcům.
Transport z hotelu na hřiště byl zajištěn velice dobře, nikdy jsme zbytečně nečekali. Toho, že hřiště bylo zbrusu nové a tím pádem ostré, jsme si všimli hned po prvním tréninku, když jsme odcházeli s odřenými lokty a koleny. Přesto jsme se na něho stihli rychle adaptovat a při zápasech nám nedělalo žádné problémy.
Co se jídla týče, tak snídaně, kterou jsme dostali první den, ještě jednou připomněla, kde to vlastně jsme. V Rusku. Špagety s mrkví a k tomu něco jako párek. Obědy a večeře probíhaly v jedné nedaleké hospodě, která vypadala jako z říše divů. Porce by mohly být větší.
První zápas proti Turkům byl pro nás velice důležitý a rozhodoval o tom, zda-li bude turnaj úspěšný nebo ne. Výhra 5:1 nám dodala klid a do dalšího zápasu proti favoritům z Francie jsme tak nastoupili s chladnou hlavou. Avšak to nám v dělání nevynucených chyb nezabránilo. Prohra pro nás znamenala, že před prvním volným dnem jsme byli v naší skupině na 2. místě.
O volném dni jsme měli trénink, který jsme využili k nácviku rohů a hře proti sobě. Volné odpoledne někteří z nás využili k procházce městem.
4. den turnaje nás čekal zápas se soupeřem z Ukrajiny, který rozhodoval o tom, zda budeme hrát horní či spodní kříž. K postupu do horního kříže nám stačila remíza 2:2, avšak za předvedený výkon jsme se moc pochválit nemohli. Na hřišti vládl chaos a hráli jsme s Ukrajinci nahoru dolů, což jim vyhovovalo. Aspoň jsme si mohli večer tak trochu odfrknout, zamyslet se nad svým výkonem a pomalu se začít připravovat na páteční utkání s Poláky. Ve čtvrtek nás čekal další volný den, kdy jsme se všichni jeli podívat do města Petrodvorce na rezidenci ruských carů a následně do Kronštadtu.
Semifinále. Polsko bylo značně lepším týmem, a tudíž nás poslal do bojů o třetí místo proti Skotsku. Podle mě jsme proti Skotům hráli nejlepší zápas na turnaji, byli jsme po většinu zápasu lepším týmem, ale ve 3. čtvrtině nás poslal na kolena 5-ti minutový výpadek, během kterého jsme inkasovali dva góly. Konečný výsledek 3:4, a tím pádem 4. Místo.
Kdybych to měl shrnout, tak si myslím, že na celém turnaji nás nejvíce srážela hra v ofenzivní čtvrtině. Nebyli jsme schopní se dostat přes hráče a hráli jsme, jak by řekl náš trenér Tomáš Babický, jako “čajíčkové” – nechali se odstrčit od balonku a celkově si ho špatně kryli. I tak jsem si ale turnaj velice užil a co je hlavní, nasbíral nové zkušenosti.